BPW - podnětná setkání žen mají smysl
V listopadu proběhla dvě setkání, která souzněla s ženskou otázkou v českém kontextu. Prvním byl networkingový oběd s Janou Renner, bohemistkou, spisovatelkou a autorkou knihy První-statečné-jedinečné. Druhé setkání nás zavedlo do Náprstkova muzea, kde nás výstavou s názvem Vlastním hlasem provedla Ema Součková, její kurátorka a spoluautorka.
Obě setkání připomněla osudy českých žen od 19. století až po současnost. Zajímavé je, že Ema Součková ani Jana Renner netušily, že ve stejnou dobu (a prakticky souběžně) připravují podobné projekty a přemýšlejí o výběru žen, které chtěly představit a připomenout.
Kniha První-statečné-jedinečné přibližuje osudy 30 českých žen, které si zvolily tu méně pohodlnou životní cestu a svými činy, postoji a myšlenkami se zapsaly do historie rodné země.
Nejstarší ženou knihy je Magdalena Dobromila Rettigová, následují ji například Josefa Náprstková, Lata Brandisová, Vlasta Kálalová-di Lotti, Inka Bernášková nebo Madeleine Albright. Poslední medailonek knihy patří Martině Navrátilové. Výstava začíná Boženou Němcovou a v závěru představuje Jiřinu Šiklovou. Oba počiny připomínají příběh Františky Plamínkové. Její medailonek byl na programu autorského čtení Jany Renner.
Jde o silný příběh ženy, která dokázala podpořit další ženy ve svém okolí – své přítelkyně, spolupracovnice a v konečném důsledku také ženy jí zcela neznámé, neboť její cíle, kterých postupně dosahovala, prospívaly všem ženám bez rozdílu. Františka Plamínková byla konzistentní ve svých názorech, neváhala dokonce položit život za svou vlast a za své přesvědčení. V roce 1930 spoluzaložila BPW International a samozřejmě také českou pobočku, na kterou BPW ČR navazuje.
V průběhu oběda i prohlídky výstavy se rozproudily mnohé zajímavé diskuze na téma využití příležitosti žen. Dokáží ženy využít možnosti, které se nám nabízejí – ať už v politice, v soukromém nebo státním sektoru a ve společenském životě? Podporují se ženy navzájem? A pokud ano, je vzájemná podpora dostatečná? Nebo je ženám vlastní spíše boj, závist a nevraživost?
Závěrem diskuzí jsme se shodly, že nám chybí ŽENSKÉ VZORY. Kniha První-statečné-jedinečné a výstava Vlastním hlasem ukazují, že ženských vzorů máme v naší historii dost. Jen je třeba si je připomínat, vzít za své a rozvíjet.
Je to téma pro další rozvoj?
Máte svůj ženský vzor?
Kdo je vaším vzorem? (Ženou, se kterou se ztotožňujete?)
Chcete svůj vzor najít?
Podělte se s námi o svůj ženský vzor.
Možná najdeme společnou cestu...?
