V roce 1963 vydalo ministerstvo školství první vyhlášku, která stanovila výživové normy pro školní stravování. V rámci spotřebního koše jsou stanovovány minimální a maximální hodnoty, kolik gramů masa, mléka, vajec, zeleniny nebo ovoce má dostat dítě příslušného věku.
Takto propracovaný systém mají přitom málokde, podle ministerstva školství se například v Itálii či Holandsku žáci stravují většinou doma a systém školních jídelen nahrazují bufety. V Rakousku a Německu má vlastní jídelny pouze kolem 20 procent škol, ve většině vyspělých zemí jako Velká Británie, Norsko, USA, Španělsko, Portugalsko a státy Beneluxu celostátní systém školního stravování chybí.
Zatímco na začátku fungovalo v Česku 3500 jídelen, letos jich ministerstvo evidovalo 8125. Za obědy pro jedno dítě rodiče platí měsíčně zhruba 500 korun, z těchto peněz se hradí pouze potraviny. Platy kuchařů platí ministerstvo, provoz jídelen pak zřizovatel, nejčastěji obec či kraj. Třeba ve Finsku a Švédsku mají děti obědy ve škole zdarma.
V minulém školním roce nedodrželo podle školní inspekce 6,5 procenta jídelen výživové normy. Děti dostaly méně mléka, luštěnin, ovoce a ryb, než nařizují tabulky, naopak u cukru a tuků se normy překročily. Vyhlášku určující nutriční skladbu jídelníčku nedávno kritizovala iniciativa Skutečně zdravá škola, normy prý neodpovídají moderním stravovacím požadavkům. Pracovníci jídelen ale často říkají, že děti nejsou na zdravá jídla a méně obvyklé suroviny z domova zvyklé a pokrmy vracejí.
Podle inspekce mají školáci ve více než 15 procentech jídelen na výběr z několika druhů jídel, 72 procent jídelen pak umožňuje dětem se speciálními dietami ohřev a výdej jídla doneseného z domova. Více než čtvrtina kontrolovaného vzorku vývařoven byla také zapojena do projektů Mléko do škol a Ovoce do škol. "Nabídku stravovacích služeb zejména ve školách doplňují prodejní automaty, bohužel neobsahují vždy potraviny a nápoje odpovídající nutričně vyvážené stravě," konstatovali inspektoři.
zdroj: ČTK