Spíte ve tmě?
Přestože většina z nás spí právě v noci, kdy je tma, paradoxně často ve tmě neusíná. Stačí zapnutá televize, svítící telefon v ruce, rozsvícená lampička nebo pouliční osvětlení svítící až do ložnice, to vše má negativní dopad na naše zdraví a psychiku při usínání.
Mozek ve tmě dostává signál, že je čas spánku a regenerace, pokud jej šidíme třeba jen tlumeným osvětlením, má to na náš odpočinek negativní vliv. Během noci se totiž v těle zvyšuje hladina hormonu melatonin, který je potřebný pro hluboký spánek a ten se tvoří pouze pokud spíme v naprosté tmě, jeho hladina pak přirozeně klesá s rozedníváním. Pokud má tělo světlo i během noci, neproběhne tento regenerační proces úplně a ráno se můžeme probouzet špatně naladěni nebo dokonce s migrénou.
Tma ovlivňuje kvalitu spánku
„Odpočinek ve tmě má zásadní vliv nejen na naši psychiku, zdraví, ale také krásu. Pokud si tělo během noci řádně neodpočine, může se to projevit unavenou pletí, tloustnutím, podrážděností, sníženou odolností vůči stresu a dokonce může časem vyvolat i deprese,“ říká Jakub Šoufek z Johann Malle.
Pokud je tělo během noci dlouhodobě vystaveno světlu, a tím nedostatečnému odpočinku, může to vyvolat chronickou nespavost, poruchy imunity, předčasné stárnutí, ale i závažná onemocnění.
Ideální je proto zhruba hodinu před spaním zhasnout či ztlumit všechna světla a neusínat při puštěné televizi ani rozsvícené lampičce. Důležitá je také délka spánku, která by měla být asi sedm a půl hodiny.
„Kromě naprosté tmy je také důležitá kvalita samotné postele, matrace, ale i polštáře v ložnici. Někdy totiž pro dostatečný odpočinek tma nestačí a na vině může být proleželá matrace nebo nevhodně zvolené materiály,“ shrnuje Jakub Šoufek z Johann Malle.
Tmou lze také léčit
Jedná se o speciální terapii, vycházející z tradice praktikované mnichy v Tibetu. Terapie je založena na absenci smyslových podnětů z vnějšího prostředí. Pacient je uzavřen do temné místnosti bez světla, kde si musí uvědomovat sám sebe. Terapie pomáhá jako prevence civilizačních nemocí, především v případě onkologických onemocnění a při poruchách metabolismu. Vhodná je také u syndromu vyhoření nebo při únavovém syndromu.
